17. listopadu 2015 v 16:02 | Vall
Autor: Ivona Březinová
Název: Holky na vodítku - Jmenuji se Alice
Rok vydání: 2002
Počet stran: 125
O čem knížka je: Alice je inteligentní gymnazistka, které rodiče naprogramovali kariéru lékařky. Stresy v rodině plynoucí ze strohé výchovy a osobních problémů všichni řeší nejrůznějšími léky. Alice chce rodičům vyhovět, ale jak se vyskytne skulina v podobě samostatně prožitých prázdnin, zatouží být dospělá a zároveň vyzkoušet zakázané ovoce. Nová láska ji však nutí vyhledávat drogu a zběsilý kolotoč se rychle roztáčí.
Úryvek: ,,Holky mně už to šprtání leze na mozek.,'' povzdychla jsem si těsně před pololetníma písemkama Zoře a Andree. ,,Už to prostě nestíhám. Vy jo?''
,,My?'' mrkla Zora na Andreu. ,,Jasně že jo.''
,,Jo, v pohodě,'' řekla Andrea
Nechápala jsem to. Na základce nebyly nic moc. Na gympl se dostaly díky úpletkům (mám zvrácenej pocit, že i můj staroušek se tehdy těšil, že mě přijetí na školu zaplatí, aby ukázal, že na to má, ale pak ani nevěděl, že už je po přijmačkách), a teď na tom obě v některejch předmětech byly líp než já. Prostě zvládaly.
,,Hele, zkus tohle,'' narvhla mi Zora poté, co se s Andreou domluvily očima.
,,Není to návykový?'' zeptala jsem se opatrně při pohledu na malou skleničku z poloviny
naplněnou bílými tabletami. Moc velkou důvěru ve mně zrovna nevzbuzovaly, zvlášť když jsem si vybavila otcův rituál polykání ibalginů.
,,Návykový? Blázníš?'' rozesmála se Zora. ,,Ale jestli nechceš....''
Jenže já chtěla.
Hodnocení knihy: 6,5 (65%)
Když jsem byla v knihovně, hledala jsem další knížky o drogách, něco jako byla knížka My děti ze stanice ZOO (
recenze ZDE!).Narazila jsem na dvě knížky ze série Holky na vodítku. Knihy jsou doohromady 3, ale třetí tam neměli.
Obálka mě nezaujala, upřímně se mi nelíbí. Ani trochu. Za to mě hodně zaujal děj a proto jsem si knížku půjčila s sebou domů i tu další ze stejné série.
Knížka mě od začátku moc nebavila, moc se mi nelíbilo, že se prolínala minulost a přítomnost, ale dalo se v tom vyznat (přítomnost tučně černě, minulost normální, netučné písmo), což oceňuji.
Když Alice začala brát drogy a autorka vše popisovala, docela mě to i bavilo, ale ne tak hodně moc.
Konec byl zvlášní, čekala jsem jiný. Brala bych pokračování této knížky, i když se mi moc nelíbila, protože konec mi nepřišel ukončený.
Určitě si chci přečíst i dvě další knížky ze série Holky na vodítku, protože každá je o něčem jiném, což je super!
Jinak jsem chtěla napsat, že už jsem splnila Knižní výzvu - 40 knížek. Přemýšlím, že si ještě 10 knížek přidám :) Tak jsem zvědavá, jestli 50 do konce roku stihnu.
Zaujala vás knížka? :)
Četli už jste knížku?
Tuhle knížku máme v seznamu na čtenářský deníky, tak jsem jí četla hned jako jednu z prvních, takže to je už ca dva roky :D ale docela se mi líbila... celou dobu hledám Jmenuji se Ester z téže edice a pořád v knihovně není k sehnání...