4. dubna 2015 v 11:11 | Vall
|
,,I ty, Brute?'' zašeptal jsem s hněvem v očích. ,,I ty ses k nim přidal a šel zabít moji rodinu?'' už jsem to nevydržel
a zařval jsem. Brutus se otočil a podíval se na mě. Sledoval jsem jeho zelené oči a vypadaly opravdu smutně. On mě ale podrazil a zabil s těmi dalšími moji rodinu! Proč?! On, kterému jsem tak věřil a bral ho za nejlepšího přítele. On mi strčil nůž do zad! On mi zabil moji rodinu. A to jsem mu věřil!
Koukali jsme na sebe až do chvíle, než se Brutus konečně zmohl odpovědět: ,,Já... já nechtěl... Přece víš...., že jsem ti věřil také, ale... ono... to prostě nešlo! Oni... mě k tomu navedli a já.... já jim věřil. Nevěděl jsem, že půjdu... zabít tvoji rodinu... Víš, že jsem věděl, kolik pro tebe znamená. Odpusť mi to, prosím.''
Ještě jsem byl pořád naštvaný a zadíval jsem se dolů na zem. V hlavě jsem si promítaly chvíle s moji rodinou.
,,Ne! Tobě už nevěřím. Podrazil jsi mě a zklamal. Víš o mně vše a já ti věřil. Neměl jsi se nechat navést. Za to já už nemůžu, že jsi takový důvěřivý! A teď nemám kvůli tobě nic! Vůbec nic!'' zakřičel jsem a Brutovi začaly téct slzy po tváři. Bylo divné vidět, jak brečí. Nikdy jsem Bruta neviděl brečet. Vždycky říkal, že on nikdy nebrečí.
Odešel jsem z místnosti od Bruta. Šel jsem si pro nůž. Mé rozhodnutí bylo Bruta zabít. Udělat to, co on udělal mé rodině, a potom se pomstít i těm ostatním, kteří zabili moji rodinu.
Vrátil jsem se do místnosti a Brutus tam seděl na zemi. Slzy mu tekly po tváři. Došel jsem k němu a prsty mu nadzvedl bradu.
,,Chceš mi před svojí smrtí ještě něco říct?'' pošeptal jsem mu a Brutus se vyděsil.
,,Ty... mě chceš zabít? Proč?'' vyděšeně se zeptal.
,,To, cos udělal mé rodině ty, teď já udělám tobě... A potom i těm dalším,'' dořekl jsem a vrazil mu kudlu do zad. Zasténal bolestí. Z rány mu začala téct krev. Podíval se na mě. Díval se mi do očí a já mu jeho pohled oplácel. Chtěl jsem ho vidět. Chtěl jsem vidět jeho bolest, jeho pochopení. Vydal ze sebe slabý sten a bylo po něm. Můj nejlepší přítel Brutus naposledy vydechl. Bylo po člověku, který mi zabil mou rodinu a zradil mě.
Kudlu jsem očistil od krve a strčil do kapsy.
,,A teď si dojdu i pro ty další!'' pošeptal jsem mrtvému Brutovi do ucha.
Moje vymyšlená povídka k tématu týdne. Doufám, že to nějak nevadí:)
Tý jo. chtělo by to pokračování.. zradit a ještě k tomu pomoci zabít rodinu nejlepšího kamaráda je pěkné svinstvo!