Ahoj:)
,,Už sedím. Prosím, mluvte už!''
,,Katt, stalo se to, že ...'' odmlčel se. ,,Váš kamarád Matt se srazil s autem, když vám jel pro květiny, abyste se na něj nezlobila. Je ve vážném stavu,'' dořekl a mně začaly téct slzy. I když mě Matt chtěl a já jeho ne, tak jsem ho měla ráda. I za to, že mi lhal o Taře. I přesto všechno jsem ho nechtěla ztratit. Nikdy! Byla jsem ráda, že jsem ho poznala a nezměnila bych to.
,,A kde leží? Chci jet za ním,'' šeptala jsem se vzlyky.
,,Leží v nemocnici v Chorvatsku. Je to kousek od vašeho hotelu. Nemám čas vám vysvětlovat kde. Jen jsem vám to chtěl zavolat. Tara mi vše řekla. Pokud ho chcete vidět, pospěš si,'' dopověděl a zavěsil. Já ani pořádně nevěděla, kdo to byl, ale bylo mi to jedno. Teď pro mě byl důležitý Matt. Jít za ním a povědět mu, že se na něj nezlobím a že chci, abychom zůstali kamarádi.
Zavolala jsem Andrewovi a vše jsem mu to řekla. Poprosila jsem ho, aby jel se mnou. Věděl, kde nemocnice je a souhlasil. Měli jsme se sejít před hotelem.
Běžela jsem do ložnice to říct rodičům.
,,Mami, tati, jedu s Andrewem do nemocnice. Matt se srazil s autem. Měl autonehodu. Až něco budu vědět, zavolám,'' mluvila jsem tak rychle, že rodiče jenom přikývli a já odešla.
Šla jsem ke dveřím otevřela je a rychle zavřela. Bouchly, ale mně to bylo jedno.
Běžela jsem rychle k výtahu. Nikdo tam nebyl a tak jsem rychle zmáčkla nulu. Když jsem ji domáčkla, výtah se rozjel.
Když jsem dojela dolů, připadalo mi to jako věčnost. Nešla jsem pomalu ani rychle, ale přímo jsem od výtahu běžela.
Když jsem byla u dveří z hotelu, Andrew na mě čekal venku.
Schody jsem brala po dvou a běžela rychle k němu.
,,Katt, zlato,'' objal mě ,,to bude dobrý, uvidíš. Jsem tady taxíkem. Jedeme?'' Přikývla jsem a chytla ho za ruku. Byla jsem tak vděčná, že tu se mnou je.
Taxík jel rychle, ale mně to zase připadalo jako věčnost. Andrew se mnou seděl na zadním sedadle a já o něj byla opřená. V autě jsem mu vše řekla ještě jednou od začátku a v klidu.
Když jsem to dořekla, stáli jsme před nemocnicí. Andrew domluvil, aby na nás taxík nečekal, že se zdržíme asi déle. Taxi odjel a my šli k nemocnici.
Nemocnice byla veliká a měla bílou barvu. Vedly do ní schody.
Vkročili jsme do nemocnice a jako první jsem šla k recepci a zeptala se na Matta.
,,Dobrý den. Chtěla bych se zeptat, kde leží Matt Jonson?''
,,Dobrý den. Matt Jonson je na operaci. Je ve vážném stavu. Operují ho v patře číslo 3. Dostanete se tam výtahem a nebo po schodech,'' odpověděla a usmála se na mě. Mně moc do smíchu nebylo. Nebylo mi fajn, že to bylo vlastně kvůli mně. On si myslel, že jsem na něj naštvaná a jel mi pro květiny. Já na něj sice naštvaná byla, ale tohle se nemuselo stát. Začala jsem brečet. Slzy mi tekly jako vodopády. Andrew mě objal.
,,Katt, nebreč. Nesluší ti to,'' pošeptal mi do ucha a dal mi pusu ,,jdeme k výtahu. Pojď,'' pobídl mě, a tak jsme šli.
Když jsme nastoupili do výtahu, trochu jsem se uklidnila. Výtah byl celkem velký a jel rychle.
Dojeli jsme do třetího patra a u další recepce jsme se zeptali, kde je nemocniční sál.
,,Dobrý den. Prosím, kde je nemocniční sál? Operují tam Matta Jonsona,'' pozdravila jsem a zeptala se paní u další recepce.
,,Dobrý den. Sál je hned za rohem. A pan Jonson na tom není nejlépe,'' odpověděla. Poděkovala jsem jí a šli jsme za roh. Byly tam lavičky, na které jsme si sedly.
,,Andrewe, není tady někde nějaké pití? Mám celkem žízeň,'' zeptala jsem se Andrewa sedícího vedle mě.
Za chvíli se vrátil s Cappuccinem a podal mi ho. Usmála jsem se na něj a dala mu pusu.
Po několikahodinovém čekání se konečně otevřely dveře sálu. Vyšel doktor a já se rychle zvedla, abych se ho zeptala na Mattův stav.
,,Prosím, jak je na tom Matt?'' zastavila jsem ho a oslovila ho anglicky.
,,Vy jste Katt, že?'' zeptal se s pěkným přízvukem a já přikývla.
,,Pan Jonson byl ve vážném stavu, ale po operaci je to lepší. Není ale vyloučeno, že nemůžou nastat komplikace. Chcete se na něj jít podívat?''
,,Pokud můžu, tak ano,'' doktor přikývl a já s ním odešla. Andrew po chvíli přišel za námi
Šli jsme bílou chodbou a úplně na konci se doktor zastavil.
,,Tady Matt leží. Můžete se na něj jít podívat, Katt,'' dořekl. Já přikývla a usmála se na Andrewa. On na mě taky.
Doktor mi dal plášť a já vstoupila do pokoje. Matt spal. Nechala jsem ho spát a chytla ho za ruku. Doufala jsem, že se probudí co nejdříve.
Za cca hodinu se Matt probudil.
,,Katt, ty jsi přišla!'' řekl s nadšením. Přikývla jsem a začala mu vyprávět, jaký jsem o něj měla strach. Také jsem mu řekla, že se na něj nezlobím, ale že ho nechci a chci, abychom zůstali jenom kamarádi. Matt byl rád a říkal, že to tak bude nejlepší. Že s Tarou je vlastně šťastný. Což jsem nechápala. Byl s ní, potom zase ne, zase ano, ne, ano ... To nebyl podle mě vztah, ale nechala jsem si to pro sebe.
,,Může sem přijít i Andrew?'' zeptala jsem se po dlouhém povídání.
,,Jasně,'' odpověděl. Já vstala, rozloučila se s ním a odešla pro Andrewa.
,,Tak co?'' zeptal se Andrew, když jsem vyšla ze dveří. ,,Bylo to v pohodě?''
,,Bylo. Už je to vše vyřešené a těší se na tebe. Jen jdi,'' postrčila jsem ho a dala mu plášť.
Šla jsem zavolat rodičům, že Matt je v pohodě, ale že nejsou vyloučené komplikace. Rodiče byli moc rádi, že je to vše ok.
,,No a mami, nevím kdy přijdeme. Nejspíše až se Andrew vrátí od Matta. A jedeme teda zítra?''
,,Katt, vůbec nevíme. Chtěli bychom, ale když jsi u Matta. Tak asi až za dva dny. Nevadí ti to?'' zeptala se mamka.
,,Ne, vůbec! A už musím končit, ahoj,'' odpověděla jsem s klidem. Zrovna když jsem položila telefon, Andrew přišel od Matta.
,,Tak co?'' zeptala jsem se.





To víš, že to nevadí ;) Je to super :) Názor znáš :) Přepsat to na Cappuccino byl dobrý nápad :) ten obrázek je pěkný :)