17. října 2014 v 18:16 | Vall
Upozornění: Článek je hlavně o mých citech. Čtěte pouze, pokud vás to zajímá. Je tam hodně citátů a nějaké obrázky.
P.S.: Včera nebyl článek, protože jsem psala tento a dneska jsem jen přidala obrázky a citáty
Chtěla bych změnit svá rozhodnutí. Chtěla bych změnit a vybrat si jen ty pravé kamarády.
Chtěla bych změnit tolik věcí, tolik dnů, ale nejde to. Nemůžu. Kdyby to šlo, tak by se lépe žilo, každý by to měl lehčí.
Den, který bych změnila já, by byl ten, kdy mi umřeli teta, pradědeček a strejda. Není to jen jeden den, ale...
Neměj strach, nepláču, to jen mé srdce krvácí.
Chtěla bych poznat tetu a pradědečka, prý byli moc hodní. Teta se strašně těšila, až se narodím. Babičce říkala: ,,A co když to budou dvojčátka?"
Teď by se toho dožila. Měla by tři neteře. Mě tak hrozně moc, moc, moc mrzí, že umřela. Že, že se mě a sestřiček nedožila. Když zemřela, já jsem se měla za 5 měsíců narodit.
Prababička a babička/babičky mi o ní vyprávějí. Hlavně já se toho dožaduju. Chybí mi, ikdyž jsme se neznaly. Vím, cítím to, že bych si s ní rozuměla a že bych se jí mohla vždy svěřit. Věřím, že ona byla správný člověk, že měla srdce na správném místě. Což bohužel každý nemá.
Ti, které milujeme, nás nikdy neopustí. Vždycky je najdeme v srdci.
Pradědečka jsem neznala. Prababička mi o něm často vypráví. Miluju jeji vyprávění.
Praděda miloval knihy, rád četl. Byl hodně pracovitý a hodný a měl srdce na pravém místě.
Vozil taťkovi a tetě (=sourozenci) (o tetě jsem psala nahoře), vždycky zmrzlinu. Měli z toho radost a já si říkám. Co za to tamty děti daly, byly rády za zmrzlinu. A co dnešní děti? Těm nestačí ani ta zmrzlina. Ti už mají i v 5 letech Iphony apod., ale to rozebírat nechci. Jen mě prostě dnešní doba štve!
Nejvíce nebolí u srdce to, že se musíme smířit s tím, že nám z tohoto světa odešel milovaný člověk, ale to, že se musíme naučit na něj zapomenout.
Strejdu jsem znala. Byl to tety (která neumřela) přítel. Nevím, jestli to byl můj strejda, ale já ho tak brala. Měla jsem ho strašně, strašně ráda.
Byl nesmírně super, ikdyž prý, někdy byl na tetu hrubý. Opil se a ráno nevěděl, co se stalo, byl dyslektik a dyskrafik . Babička mi říkala, že teta jí říkala, že by se se strejdou asi stejně rozešla.
Byl hrozně super. Vždycky se mě zastával a dělal se mnou hovadiny.
♥
Nejvíc je nám smutno po tom, co jsme už navždy ztratili.
Věřím, že mě sledují z nebe ♥
Mohla bych psát dál, ale brečela bych čím dál tím víc. ♥

Ztrácíme jisté, když nejisté chceme. Ale kdybychom jisté nechtěli, neměli bychom důvod žít..
Přála bych si, aby nebe mělo telefón, abych mohla znova slyšet tvůj hlas. Myslela jsem na Tebe dnes, ale to není nic nového. Myslela jsem na Tebe včera i pár dní předtím. Často v tichu říkám tvé jméno. Všechno jsou to vzpomínky a obraz v rámě.
Tohle téma, mi nehorázně sedlo! Co myslíte vy?
Líbíl se vám článek?
Co myslíte, chcete článků s emocemi více?
Líbily se vím citáty a obrázky?
Jinak mám nápad na novou povídku, ale nevím, nevím....
Rozepište se do komentářů! ♥
Vall
Páni, je to smutný :( Obrázky se mi líbí, vybrala jsi úžasný citáty. No, určitě v něčem podobném pokračuj :)