Jeden den, který bych ráda změnila

17. října 2014 v 18:16 | Vall
Upozornění: Článek je hlavně o mých citech. Čtěte pouze, pokud vás to zajímá. Je tam hodně citátů a nějaké obrázky.
P.S.: Včera nebyl článek, protože jsem psala tento a dneska jsem jen přidala obrázky a citáty

Chtěla bych změnit svá rozhodnutí. Chtěla bych změnit a vybrat si jen ty pravé kamarády.
Chtěla bych změnit tolik věcí, tolik dnů, ale nejde to. Nemůžu. Kdyby to šlo, tak by se lépe žilo, každý by to měl lehčí.

Den, který bych změnila já, by byl ten, kdy mi umřeli teta, pradědeček a strejda. Není to jen jeden den, ale...

Neměj strach, nepláču, to jen mé srdce krvácí.

Chtěla bych poznat tetu a pradědečka, prý byli moc hodní. Teta se strašně těšila, až se narodím. Babičce říkala: ,,A co když to budou dvojčátka?"
Teď by se toho dožila. Měla by tři neteře. Mě tak hrozně moc, moc, moc mrzí, že umřela. Že, že se mě a sestřiček nedožila. Když zemřela, já jsem se měla za 5 měsíců narodit.
Prababička a babička/babičky mi o ní vyprávějí. Hlavně já se toho dožaduju. Chybí mi, ikdyž jsme se neznaly. Vím, cítím to, že bych si s ní rozuměla a že bych se jí mohla vždy svěřit. Věřím, že ona byla správný člověk, že měla srdce na správném místě. Což bohužel každý nemá.

Ti, které milujeme, nás nikdy neopustí. Vždycky je najdeme v srdci.

Pradědečka jsem neznala. Prababička mi o něm často vypráví. Miluju jeji vyprávění.
Praděda miloval knihy, rád četl. Byl hodně pracovitý a hodný a měl srdce na pravém místě.
Vozil taťkovi a tetě (=sourozenci) (o tetě jsem psala nahoře), vždycky zmrzlinu. Měli z toho radost a já si říkám. Co za to tamty děti daly, byly rády za zmrzlinu. A co dnešní děti? Těm nestačí ani ta zmrzlina. Ti už mají i v 5 letech Iphony apod., ale to rozebírat nechci. Jen mě prostě dnešní doba štve!

Nejvíce nebolí u srdce to, že se musíme smířit s tím, že nám z tohoto světa odešel milovaný člověk, ale to, že se musíme naučit na něj zapomenout.

Strejdu jsem znala. Byl to tety (která neumřela) přítel. Nevím, jestli to byl můj strejda, ale já ho tak brala. Měla jsem ho strašně, strašně ráda.
Byl nesmírně super, ikdyž prý, někdy byl na tetu hrubý. Opil se a ráno nevěděl, co se stalo, byl dyslektik a dyskrafik . Babička mi říkala, že teta jí říkala, že by se se strejdou asi stejně rozešla.
Byl hrozně super. Vždycky se mě zastával a dělal se mnou hovadiny.

Nejvíc je nám smutno po tom, co jsme už navždy ztratili.

Věřím, že mě sledují z nebe ♥
Mohla bych psát dál, ale brečela bych čím dál tím víc. ♥

Ztrácíme jisté, když nejisté chceme. Ale kdybychom jisté nechtěli, neměli bychom důvod žít..

Přála bych si, aby nebe mělo telefón, abych mohla znova slyšet tvůj hlas. Myslela jsem na Tebe dnes, ale to není nic nového. Myslela jsem na Tebe včera i pár dní předtím. Často v tichu říkám tvé jméno. Všechno jsou to vzpomínky a obraz v rámě.


Tohle téma, mi nehorázně sedlo! Co myslíte vy?
Líbíl se vám článek?
Co myslíte, chcete článků s emocemi více?
Líbily se vím citáty a obrázky?

Jinak mám nápad na novou povídku, ale nevím, nevím....
Rozepište se do komentářů! ♥

Vall


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu?

Klik! 100% (355)

Komentáře

1 Lea. Lea. | Web | 17. října 2014 v 19:11 | Reagovat

Páni, je to smutný :( Obrázky se mi líbí, vybrala jsi úžasný citáty. No, určitě v něčem podobném pokračuj :)

2 Reka Reka | Web | 17. října 2014 v 19:27 | Reagovat

Ahoj, přidávám si tě do affs. Ten článek je dojemný :-)

3 Nats Nats | E-mail | Web | 17. října 2014 v 19:41 | Reagovat

Docela smutný. Já bych zatím nic neměnila. Zatím jsem vše zvládla a tak si tenhle den nechám do budoucna až se něco fakt podělá... Citáty jsou krásné :) Můžu se zeptat o čem bude ta povídka? Klidně mi to můžeš napsat i na mail pokud se ti to tu nechce vypisovat ;) :)

4 Simix Simix | Web | 17. října 2014 v 20:43 | Reagovat

Ahoj...
Článek je hezky propracovaný :)
Říkám si, jak by bylo, kdybych vše udělala jinak a šla jinou cestou...žilo by se lépe? To je už jenom otázka ..
S Tvojí tetou i strejdou mi to je líto :(
Měla jsem to podobně...

Dnešní doba hold postupuje dál a dál ... a tím i do sraček.  (s prominutím)
Ještě jsem si ani pořádně nevšimla jaké je téma týdne ...
Možná taky něco napíšu, pokud už nebude pozdě..
Obrázky a citáty moc pěkné ...
Klidně piš více článků s emocemi, pokud se chceš vypsat..tak ahoj

5 Orida Orida | Web | 17. října 2014 v 21:19 | Reagovat

Je smutné, keď nás opustí milovaný človek. A sme smutní aj z toho, keď niekto odíde a my nemáme šancu ho spoznať.
Kedysi som to neriešila. Teraz si uvedomujem blížiacu sa smrť v rodine a desím sa toho. Možno to potrvá šesť rokov.... možno mi už zajtra niekto zavolá, že dedko nás opustil....

6 Katuš :* Katuš :* | Web | 18. října 2014 v 11:06 | Reagovat

Je strašné když nás opustí nějký milovaný člověk. Já osobně mám taky tři liidi, které jsem neznala, ale přeci bych je ráda poznala. Podle vyprávění byli milí, hodní a měli srdce tam kde má být :)
První umřel týden před mým porodem...byl to pradědeček(od strany maminky mé mamky)a prý se na mě strašně těšil...já na něj taky, ale ani jeden jsme se druhého nedočkali.Druhý bylprastrejda(ze strany táty mé maminky mám dojem)a ten si mě prý stih jednou pochovat a den na to umřel, bože takže on mě viděl...ale proč si já nic nepamatuji? :( A proč okolo mého pordu vlastně umřeli dva lidé? A pak ještě prababička z tátovy strany, ta umřela dva roky přede mnou, ale i tak, chtěla bych ji poznat. Všechno to prý byi moc moc hodní lidé a všchni je měli rádi...proč ani já nedostala tu možnost mít je ráda? :( :) Tento článek se mi hodně líbí, a to asi i proto, že s tebou jaksi soucítím. Vím asi zhruba jak ti musí být. Jsem na tom stejně. Ty citáty jsou krásné a obrázky taky :)

7 Monii. Monii. | Web | 18. října 2014 v 11:09 | Reagovat

Taky se mi tohle téma líbí, ale nic na něj psát nechci. Ne teď. Když jsem to poprvé viděla, říkala jsem si, že bych nechtěla změnit ani jeden den. Protože všechny rozhodnutí, který jsem udělala, jsem v tu chvíli chtěla. Ale v zápětí mě napadl den, kdy umřel můj dědeček. Hned po Vánocích. Roku 2007. Nebyl by den, kdy bych si na něj nevzpomněla. Byl to ten nejlepší člověk, kterýho jsem mohla znát. Byl neuvěřitelně hodnej, miloval mě, miloval celou naší rodinu a opustil nás tak brzo. Živě si pamatuju na ten strašnej den, kdy odešel. Nejhorší na tom bylo, že umřít nemusel, ale to nechci rozebírat. Strašně mi chybí, přestože je to už 7 let! Bylo mi 6. Jenom 6...

8 Ooomarie ♥ Ooomarie ♥ | Web | 18. října 2014 v 13:23 | Reagovat

Článek je krásně napsaný :-)
Když tě opustí milovaný člověk, tak je to vždycky nejhroší :-(
Protože když tě někdo třeba raní, tak tě to zraní, ale s tím člověkem se můžeš udrobřit. Ale když ti milovaná osoba zemře... Tak víš, že už ji nikdy neuvidíš, nikdy ji nebudeš moct objedmout, nikdy se jí nebudeš moct dotknout...
Tohle téma je strašně smutný, ale ty jsi se s ním vypořádala dobře :-)

9 Veronica.Mathers Veronica.Mathers | Web | 18. října 2014 v 13:35 | Reagovat

Upřímně, co se týče těch prababiččiných vzpomínek, to taky miluju. Když někdo starý vypráví o svém mládí, o tom jaké to bylo, co dělali a tak =) má to své kouzlo

10 Makkakonka Makkakonka | 18. října 2014 v 14:37 | Reagovat

Článek máš překrásně napsaný, taky bych ráda poznala některé příbuzné, kteří už zemřeli. Doplnění článku o citáty byl dobrý nápad. Celkově působí díky nim článek mnohem více osobněji.

11 Kate Kate | Web | 18. října 2014 v 19:54 | Reagovat

Taky mám dny, kdy si říkám: "Proč jsi sakra pryč?" Ale pak si říkám, že to tak prostě mělo být a že už to stejně nebude jinak... :/

12 Lory Lory | Web | 18. října 2014 v 21:37 | Reagovat

Moc pěkně napsaný článek, četlo se mi to hezky, jak to bylo procítěné, články toho typu by si měla psát častěji - než že bych ti přála ten smutek, to vůbec, ale snad si pochopila, jak jsem to myslela. Já jsem o takovéhle lidi nepřišla, protože jsem je ani nikdy neměla. Umřel mi děda, než jsem se narodila, nejspíš to tak necítím, protože jsem ho neznala, ale moc bych chtěla, aby žil, sice nevěřím v nebe, ale jsem si jistá, že mrtví se na nás odněkud dívají :)

13 S. S. | Web | 22. října 2014 v 18:10 | Reagovat

A tak třeba proto jsem to nepsala já. Mě umřeli za posledních 5 let děda, táta a letos druhej děda. No takže vím a není to nic příjemnýho. A když jsem byla malá tak prababička, kterou jsem sice neznala, no ale stejně jsem to tenkrát obrečela. Je mi to líto a z článku je ten tvůj smutek úplně cítit :(
Moje mamka říká, že za každýho umřelýho se objeví v noci nová hvězda a je to ten dotyčnej, který na nás takhle dohlíží :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama