9. září 2014 v 19:16 | Vall
|
Ahoj všichni :)
Po dlouhé době, přidávám další část příběhu Dovolené. Chtěla jsem se vás zeptat na dvě otázky a byla bych ráda, kdyby jste mi odpověděli do komentářů:
- Mám pokračovat v příběhu? Líbí se vám?
- Vyhovuje vám délka příběhu nebo mám psát delší/kratší díly?
Dneska nebudu obíhat. Bolí mě hlava a v krku.
Hotel byl blízko. Trvalo nám asi pět minut, než jsme tam došli. Hotel byl obrovský! Šla do něj skoro půlka cestujících z letadla, ve kterém jsme letěli my. Doufala jsem, že v hotelu bude i Matt. Začal se mi trošku líbit od toho okamžiku, kdy mě v letadle polil džusem.
"Katt? Jsi přítomna?" zatřásla se mnou mamka. Byla jsem v hlubokém přemýšlení a nevnímala jsem ji.
"Ano, už jsem. Co jsi to říkala?" zasmála jsem se
"Víš, že v Chorvatsku se mluví chorvatsky, že? Katt, ale my nikdo chorvatsky neumíme. Jediný jazyk, který ty umíš výborně je angličtina. Domluvíš se s angličtinou tady?" zeptala se mě mamka.
"Určitě ano," odpověděla jsem jí. Všichni jsme vstoupili do velkých skleněných dveří hotelu. Museli jsme chvíli čekat, protože byly hrozné fronty. Když jsme stáli ve frontě, tak Amanda začala kvičet, že se jí chce na záchod. Mamka je tam tedy hledala a musela odejít s ní na záchody. Když přišly, Amanda byla chvíli potichu, a potom začala zase kvičet, že jí bolí nohy, a že má hlad. Taťku už to štvalo a mírně na ni křikl: "Amando, vydrž to! Nás stát ve frontě, taky nebaví!"
Když na nás konečně přišla řada, domluvila jsem nám velké apartmá s velkým balkónem a s výhledem na moře. Prodavačka byla příjemná a moc ochotná. Ptala jsem se jí také, jestli umí česky. Odpověděla mi, že umí, ale jenom trochu. Byla moc hodná, a tak jsem se s ní domluvila, že se třeba zítra na chvilku sejdeme. Bavilo mě si s ní povídat anglicky. Nakonec jsem jí poděkovala a odešla z řady. Řady se pořád zvětšovaly a zvětšovaly. Koukala jsem, jestli neuvidím Matta. Když jsem zaměřika na konec řady, uviděla jsem Matta s nějakou dívkou, starší paní a starším pánem.
"Kdo by to mohl být?" řekla jsem si pro sebe. Byla jsem zase ponořena v přemýšlení a v tom za mnou přišel Matt.
"Ahoj Katt. Tak se zase vidíme," řekl a usmál se
"Matte! Jsem ráda, že budete ve stejném hotelu. Jsi tu s rodinou?" řekla jsem, ale pak jsem se trochu styděla, protože jsem se ho zeptala na takovou moc osobní otázku. Ale on mi v klidu odpověděl: "No, tak trochu. Ta holka je moje sestřenice Dena, a pak tu jsem s babičkou a dědou. Jsou fajn. Chceš se s nimi představit?" Chtěla jsem říct ano, ale Amanda mne zatahala za rukáv: "Katt, už pojď!"
"Ráda bych, ale už musím jít. Když tak máme pokoj číslo 234 v pátém patře, tak klidně na chvilku přijď. Jestli budeš chtít," usmála jsem se. Kývl na mě a jen zamával.
Jeli jsme výtahem do našeho apartmá. Našli jsme pokoj v pohodě. "Táák, to jsem zvědavý, jak bude vypadat," řekl zasněně taťka. Všichni jsme se zasmáli. Taťka otevřel dveře pokoje a všichni jsme řekli nadšeně: "Wooow!"
Mějte se hezky,
Vall
Pokračuj, jestli se ti chce, ale chtělo by to zamotanější děj, aby to bylo co nejzajímavější! :D